Témata bezpečnostních analýz
Logo Europasecura
Soutěž Europasecura.cz

Témata bezpečnostních analýz 2023 (témata pro rok 2024 budou aktualizována)

Tipy, na co se v tématu bezpečnostní analýzy zaměřit:

  • Zájmy a postavení států a dalších aktérů zapojených do konfliktu či zahraničněpolitické problematiky – jaké jsou hlavní zájmy aktérů?
  • Role EU a NATO – jak do konfliktu či problematiky zasahuje EU a NATO? Jaký to má dopad na členské státy obou organizací? A co by měla Evropská unie a Severoatlantická aliance dělat jinak nebo lépe
  • Podmínky případného míru a zajištění stabilních vztahů.
  • Možné scénáře řešení a výhled do budoucna s ohledem na současnou situaci ve světě.
  • Doporučení pro EU a NATO jak k situaci přistupovat, jaké nástroje využít apod.
  • Omezit historický kontext konfliktu a soustředit se primárně na aktuální problematiku, souvislosti, budoucí vývoj situace a doporučení pro EU a NATO.


Tipy, na co se zaměřit při psaní analýzy jsou návodné a mají Vám pomoci zorientovat se v daném konfliktu. Jejich kompletní zapojení do analýzy není vyžadováno, avšak je doporučeno se jim věnovat. Doporučujeme důsledně prostudovat dokument Požadavky a struktura bezpečnostní analýzy, který Vám poskytne dobrý výchozí bod pro vytvoření vhodně zaměřené a strukturované práce a kde je vidět, jaké její části jsou nejdůležitější (nejvíce bodované). Připravili jsme pro Vás také Podrobný návod, který Vás provede psaním analýzy. Více informací o písemné části krajského kola najdete zde a informace o následující ústní části krajského kola zde. Příklad toho, jak může vypadat bezpečnostní analýza, najdete pod tímto odkazem.

1. Ruský vliv v Evropě

Evropská unie a Ruská federace jsou významnými aktéry mezinárodní politiky, které před ruskou invazí na Ukrajinu pojil především vzájemný obchod se surovinami jako je zemní plyn či ropa. Vztahy EU a Ruska jsou ovlivněny i geopolitickým rozdělením vlivu. V posledních 20 letech se také bývalé státy tzv. východního bloku staly členy EU  a NATO, čímž se zmenšila i tzv. nárazníková zóna mezi Ruskem a členy Severoatlantické aliance. V nedávné historii se vztahy mezi EU a Ruskem zásadním způsobem vyostřily po ruské anexi Krymu v roce 2014. Rusko označilo rozšiřování NATO za největší hrozbu pro „svou“ zemi a Evropská unie v návaznosti na kroky Ruska uvedla v platnost hospodářské a individuální sankce vůči Rusku a jeho představitelům.

K zásadní degradaci vzájemných vztahů došlo po invazi Ruska na území Ukrajiny v únoru 2022. EU jednotně odmítla kroky Ruské federace a uvalila rozsáhlé sankce na různá odvětví (bankovnictví, průmysl) a jednotlivé představitele režimu. Ruská invaze na Ukrajinu vedla Švédsko, Finsko a Ukrajinu k zintenzivnění snah o získání členství v NATO. Válka na Ukrajině má rovněž zásadní vliv na ceny energií v Evropě a vzájemný obchod, který byl narušen sankcemi obou stran či dobrovolným odchodem firem z Ruska. EU a NATO tak čelí novým bezpečnostním a politickým výzvám.

Především od roku 2014 využívá Rusko k destabilizaci států EU, a potažmo i NATO, nástroje hybridní války. Mezi tyto nástroje lze zařadit například propagandu a dezinformace, kybernetické útoky, před otevřenou invazí v únoru 2022 i nepřiznanou vojenskou podporu (přítomnost ruských vojáků v roce 2014 na území Krymu, Doněcka a Luhanska), ale i zásahy do ekonomiky či využívání vakcíny Sputnik V během pandemie koronaviru. Zásahy ze strany Ruska se objevují napříč státy EU i USA. Nejčastěji se jedná o ovlivňování voleb, zahlcování diskuzních fór, podporu a vyvolávání protestů, aktivitu ruských agentů, kybernetické útoky a šíření dezinformací. Kybernetická bezpečnost, boj proti dezinformacím a mediální gramotnost jsou tak zásadními tématy jak pro státy samotné, tak pro Evropskou unii. Aktivity Ruska se zaměřily i na Českou republiku, která se dle zpráv zpravodajské služby stala místem operace ruských agentů, kteří způsobili výbuch vojenského skladu ve Vrběticích.

Jaké kroky by měla EU podniknout vůči „hybridním“ hrozbám? Jsou ekonomické sankce efektivním nástrojem k odrazení Ruska od hybridních útoků a vedení války na Ukrajině? Jaké další nástroje by měly či mohly být uplatněny? Jakou roli hraje propaganda všech aktérů a jaké jsou cíle aktérů? Mělo by NATO usilovat o urychlení procesu přijímání nových členů? Jak by měly vypadat vztahy EU a Ruska? Jaký předpokládáte vývoj vztahů mezi EU a Ruskem? A jaký doporučujete postup Evropské unii, případně NATO?


Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit: 

  • Hlavní zájmy zúčastněných stran – analýza zájmů.
  • Průběh hybridní války – způsoby použití nástrojů hybridní války s důrazem na dezinformace a možná obrana proti nim, ovlivňování voleb, působení ruských agentů na území států EU apod.
  • Vliv Ruska v České republice a zbytku EU – obchod a energetika.
  • Dostupné nástroje Evropské unie a NATO pro řešení války na Ukrajině a jejich pozice vůči Rusku – sankce po anexi Krymu a po invazi na Ukrajinu (sankční balíčky), postoj a reakce NATO na invazi na Ukrajinu.
  • Doporučení pro EU, případně pro NATO.
  • Ve své analýze se vyvarujte obšírnému rozebírání války na Ukrajině (je to předmětem jiného tématu) – zaměřte se primárně na hybridní válku, obchodní a politické vztahy a energetiku! Doporučujeme si přečíst i zadání tématu Války na Ukrajině (téma č. 3), abyste se zcela nepřekrývali. Je ovšem velmi pravděpodobné, že se budete s těmito tématy částečně překrývat v reakci EU a NATO na tento konflikt, to je v pořádku.
  • S ohledem na stále probíhající válku, je možné si téma i časově omezit – neočekáváme, že do analýzy zahrnete i informace, které se objeví ke konci termínu psaní analýzy. Zaměřte se na hlavní milníky vzájemných vztahů především od roku 2014.

2. Turecko

Turecko leží na pomezí Evropy a Asie a v novodobé historii se stalo významným partnerem Evropské unie, který dlouhodobě usiloval o ekonomické a politické přiblížení k evropskému společenství. Zároveň je Turecko členem NATO a s jednou z největších aliančních armád hraje zásadní roli v otázce bezpečnosti Evropy, přístupu k surovinám, energetické bezpečnosti a kontroly přístupové cesty do Evropy. Avšak vztahy EU s regionální velmocí v oblasti nestabilního Blízkého východu po nástupu prezidenta Erdoğana značně ochladly. Již několik desítek let je sice Turecko na listině kandidátských zemí do EU, nicméně jednání o vstupu prakticky zamrzla a komplikují je vícero sporů. Podle některých vyjádření již ani představitelé Turecka o případný vstup do EU neprojevují zájem a instituce EU (především Evropský parlament) vyjadřují znepokojení nad stavem demokracie a lidských práv po pokusu o převrat v roce 2016 a volají po zastavení přístupových jednání.

Mezi hlavní neshody se řadí řešení migrační krize. EU a Turecko v roce 2016 uzavřely dohodu, která zahrnovala možnost vracet uprchlíky z řeckých ostrovů a zároveň poskytla Turecku finanční pomoc a uvolnění vízového styku. Dohoda se však neukázala jako funkční a docházelo k častým sporům. Dále pak čelí turecká vláda kritice kvůli průzkumům podmořských ložisek zemního plynu a ropy ve Středomoří, které ohrožují zájmy Kypru a Řecka. V současnosti je také problematická ekonomická situace Turecka, které zažívá vysokou inflaci. Turecko má navíc právo veta ve věci přijímání nových členů do NATO a prozatím blokuje přístup především Švédska k Alianci, které zažádalo o vstup do NATO po ruské invazi na Ukrajinu.

Jedna z hlavních kritik také směřuje na přístup Turecka k lidským právům, zejména v přístupu k genderové rovnosti, práv žen a otázce kurdské menšiny. Kurdská menšina má v Turecku problematické postavení a jejich národní charakteristiky jsou aktivně potlačovány. Pod záminkou ochrany před kurdskými milicemi, které Turecko označuje za teroristy, se země zapojila do syrských bojů, které přerostly v regionální konflikt. Sýrie se stala místem, ve kterém si velmoci vymezovaly svůj vliv, a dodnes definuje mezinárodní politickou scénu. Syrský konflikt také ukázal rozličné zájmy členů NATO. USA na rozdíl od Turecka podpořily kurdské milice v boji proti samozvanému Islámskému státu.

S Ruskem si pak Turecko zachovává ve srovnání s jinými členy NATO mimořádné vztahy, ať už v oblasti energetiky či obrany (příkladem je dodání ruských protiletadlových systémů). Avšak ve většině konfliktů spolu tyto dvě země nesdílí stejný politický názor. Mimo již zmíněnou krizi v Sýrii se obě země názorově rozchází v případě uznání nezávislosti Jižní Osetie, Abcházie, Krymu a dokonce i v případě současné situace na Ukrajině. Turecký prezident Tayyip Erdoğan invazi Ukrajiny nejen odsoudil, ale dokonce i po několika dnech otálení na začátku války uzavřel spojnici mezi Černým a Středozemním mořem a znemožnil tak proplutí ruským lodím. V neposlední řadě Turecko volá po příměří a nabízí se jako prostředník při mírových jednáních. Svojí účastí na vyjednáváních mezi Ruskem, Ukrajinou a Organizací spojených národů výrazně pomohlo k odblokování vývozu obilí z černomořských přístavů. Na druhou stranu se Turecko nepřipojilo k obří vlně sankcí, které země EU a NATO připravily s cílem ekonomické izolace Ruska, čímž umožňuje obcházení ekonomické blokády. Z váhavého postoje Turecka lze usoudit, že se země nechce rezolutně stavět ani na jednu z válčících stran.

Jak se má EU postavit ke svému partnerovi v nestabilním regionu a jak lze na vztahy s Tureckem nyní nahlížet? Je reálné opět uvažovat o přístupu Turecka do EU? Za jakých podmínek by to bylo možné? Je možné očekávat zlepšení vztahů mezi EU a Tureckem zejména v kontextu ruské invaze na Ukrajinu? Má Turecko potenciál sehrát významnou roli při řešení invaze Ruska na Ukrajinu? Do jaké míry mohou spory ohledně Kurdů mezi USA a Tureckem ovlivnit vztahy mezi těmito zeměmi a fungování NATO? A jaký doporučujete postup Evropské unii a NATO ve vztahu ke svému členovi? Jak mohou nadcházející prezidentské volby v Turecku ovlivnit vztahy s EU a NATO?


Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit:

  • Význam Turecka pro evropskou bezpečnost (kontrola migrace, energetika apod.)
  • Analýza vztahů Turecka s EU – jaké jsou problémy, které brání vstupu Turecka do EU.
  • Analýza vztahů s NATO a regionálními hráči včetně Ruska – odkaz syrské války.
  • Význam ruské invaze na Ukrajinu pro vztahy Turecka s Ruskem a EU – vzájemný obchod Turecka a Ruska, nabídka zprostředkování mírových jednání a další.
  • Aktuální stav konfliktu na situaci a na přístup aktérů.
  • Doporučení pro EU a NATO – jaký postoj zvolit v jednání s Tureckem ze strany EU a NATO.


3. Válka na Ukrajině

Ukrajina udržuje s Evropskou unií oficiální smluvní vztahy již od roku 1998 a v roce 2009 se stala součástí Východního partnerství. Směřování Ukrajiny na západ bylo podpořeno přípravou Asociační dohody s EU. Asociační dohoda byla ovšem proruským prezidentem Janukovyčem na podzim roku 2013 odmítnuta a rozhořely se rozsáhlé proevropské protesty, které známe pod názvem Euromajdan.

Rusko v návaznosti na ukrajinské protesty a pod záminkou ochrany ruskojazyčných obyvatel anektovalo Krym. S podporou Ruska pak paramilitární organizace začaly ve východních regionech Luhansk a Doněck obsazovat důležité úřady a následně vyhlásila obě území nezávislost na Ukrajině. Prozatímní ukrajinská vláda na to reagovala zahájením vojenské operace se snahou získat tato území zpět pod svou kontrolu, následkem čehož vypukl válečný konflikt mezi Ukrajinou a samozvanými republikami podporovanými Ruskem. Již od počátku konfliktu probíhala řada neúspěšných pokusů o deeskalaci situace diplomatickou cestou – např. uzavření Minských dohod nebo uvalení hospodářských a individuálních sankcí na Rusko a jeho představitele ze strany EU.

Rusko označuje přibližování Ukrajiny k EU a NATO za hrozbu pro svou existenci. V roce 2021 se pak bezpečnostní situace zhoršovala pravidelnými vojenskými cvičeními u ukrajinských hranic. Situace vygradovala dne 24. února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu pod záminkou denacifikace a demilitarizace. Útoku předcházelo stupňování požadavků ze strany režimu Vladimira Putina vůči Ukrajině a Severoatlantické alianci, po níž Rusko požadovalo záruku, že se Ukrajina do budoucna nestane jejím členem. V reakci na tuto nevyprovokovanou agresi uvalily státy NATO a Evropské unie ekonomické sankce na Rusko s cílem zemi hospodářsky izolovat a významně tím zvýšit její válečné náklady. Státy EU a NATO rovněž podporují Ukrajinu dodávkami zbraní a humanitární pomoci a zaznívají hlasy na podporu vstupu Ukrajiny do EU. V červnu 2022 pak EU přiznala Ukrajině status kandidátské země. NATO pokračuje v navyšování podpory Ukrajině a současně posiluje taktiku odstrašování. Nadále odmítá požadavky Ruska, aby stáhlo své jednotky z východního křídla NATO, a naopak posiluje svou obranyschopnost v této části.

Vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině má za důsledek mimo jiné i humanitární krizi. Miliony lidí byly nuceny opustit své domovy a odejít ze země nebo se vnitřně přesídlit, jsou hlášeny tisíce až deseti tisíce mrtvých civilistů a ruští vojáci se dopouštějí sexuálního násilí na ukrajinských ženách, dětech a mužích. EU tak čelí v důsledku války nové východní migrační vlně a novým ekonomickým a politickým výzvám s ohledem na integraci a adaptaci příchozích z Ukrajiny, přičemž téměř 80 % z nich tvoří ženy a děti.

Válka na Ukrajině má pak i řadu dalších negativních dopadů na členské státy EU a jejich obyvatele, ať už v oblasti energetiky či ekonomiky a v neposlední řadě v mnoha zemích EU stupňují odlišné názory obyvatel na ruskou agresi pnutí ve společnosti.

Jak by měla EU reagovat na současnou bezpečnostní situaci na Ukrajině? Mělo by NATO vojensky zasáhnout i přesto, že Ukrajina není jeho členem? Jsou kroky členských států NATO a EU vůči Rusku dostatečné? Jak by se státy EU měly vypořádat s migrační vlnou? Lze v tomto okamžiku konflikt vyřešit diplomatickou cestou? Jaký předpokládáte vývoj rusko-ukrajinské války s důsledky pro EU a NATO? A jaký doporučujete postup Evropské unii a NATO?


Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit: 

  • Krátký popis příčin vyvolání konfliktu a jeho vývoj (odmítnutí asociační dohody, Euromajdan, anexe Krymu).
  • Analýza zájmů zúčastněných stran (Ukrajina, EU, NATO, Rusko).
  • Ruská agrese a invaze na Ukrajinu - reakce EU a NATO na konflikt na Ukrajině, dopad na Českou republiku a zbytek EU.
  • Dostupné nástroje Evropské unie a NATO pro řešení konfliktu a jejich pozice vůči Rusku – sankce, dodávky zbraní na Ukrajinu.
  • Doporučení pro EU, případně pro NATO.
  • Ve své analýze se vyvarujte obšírnému rozebírání vztahů EU-Rusko (je to předmětem jiného tématu) – zaměřte se primárně na válku na Ukrajině! Doporučujeme si přečíst i zadání tématu Ruský vliv v Evropě (téma č. 1), abyste se zcela nepřekrývali. Je ovšem velmi pravděpodobné, že se budete s těmito tématy částečně překrývat v reakci EU a NATO na situaci, to je v pořádku.
  • S ohledem na stále probíhající válku, je možné si téma i časově omezit – neočekáváme, že do analýzy zahrnete i informace, které se objeví ke konci termínu psaní analýzy. Zaměřte se na hlavní milníky vzájemných vztahů především od roku 2014.

4. Čínská lidová republika

Čína je významným geopolitickým hráčem a jednou ze tří největších ekonomik světa. Evropská unie s Čínskou lidovou republikou udržuje ekonomické vztahy, ale zároveň je kritikem přístupu Číny k demokratickým procesům a dodržování lidských práv. Svůj mnohostranný realistický přístup EU definovala ve strategickém dokumentu „EU-China Strategic Outlook“ z roku 2019. Ze zahraničněpolitického pohledu se EU stále řídí „politikou jedné Číny“.

V roce 2020 se Čína stala největším obchodním partnerem Evropské unie se zbožím, čímž předstihla USA. Po ekonomické stránce je ale Čína pro EU také konkurentem a sama Unie si již začíná uvědomovat riziko rostoucí nevyvážené závislosti, která se již projevila například nedostatkem čipů či těžkých kovů, které se používají k výrobě baterií do elektromobilů. Čína představila pětiletý plán pro roky 2021-2025, ve kterém klade důraz na národní soběstačnost, domácí trh a rovněž akcentuje obavy z mezinárodní závislosti ve vztahu k čínské národní bezpečnosti. S ohledem na postavení Číny jako významného průmyslového hráče, který vypouští 28 % skleníkových plynů, je Čína zásadním partnerem v implementaci Pařížské klimatické dohody.

Prezident Si Ťin-pching byl v říjnu roku 2022 potřetí za sebou zvolen do funkce generálního tajemníka Komunistické strany Číny. V březnu 2023 byl také potřetí zvolen do prezidentské funkce díky v březnu 2018 schválené změně v čínské ústavě z roku 1982. Tím došlo k odstranění omezení regulujících možnost zastávat prezidentský úřad a dalších důležitých demokratických pojistek systému. Dá se tak očekávat, že Si Ťin-pching zůstane u moci do konce svého života. Idea přerodu Číny z komunistické země v moderní stát sdílející demokratické hodnoty západního světa se nyní zdá být vzdálená. Evropská unie dokonce uvalila sankce na některé čínské představitele, a to kvůli porušování lidských práv v regionu Sin-ťiang, kde žije ujgurská menšina. Právě muslimští Ujguři jsou dlouhodobě terčem genocidy, kdy jsou hromadně posíláni do koncentračních táborů, sterilizováni a nuceni vykonávat tvrdou práci. Obdobné zacházení se týká například i tibetské menšiny a jako takové je zcela v rozporu s hodnotami zemí EU.

V přístupu k ruské agresi na Ukrajině Čína nadále zastává strategickou neurčitost z důvodu silných obchodních vazeb na EU i na Rusko. Očekává se také, že může sehrát roli při vyjednávání míru.

Čína také velice pokročila ve vývoji high-tech produktů a umělé inteligence. AI pak společně se shromážděnými daty ze sociálních sítí údajně využívá k monitoringu, pronásledování a následnému zadržování příslušníků etnických menšin. Před zneužitím dat ze sociální sítě TikTok již varovaly instituce EU a český NÚKIB. Čína tak rovněž získává prostředky k šíření dezinformací a k útokům na západní infrastrukturu. Právě rostoucí vliv v oblasti médií a komunikace identifikovala Severoatlantická aliance jako hybridní hrozbu.

Politické vztahy s oběma organizacemi (EU a NATO) dále narušuje americko-čínské geopolitické napětí a regionální bezpečnostní situace. Jedná se pak především o otázku Tchaj-wanu a geopolitického napětí v Jihočínském moři. Pro EU je Tchaj-wan spolehlivým a podobně smýšlejícím asijským partnerem, jelikož sdílí společné hodnoty demokracie, lidských práv a vlády práva. V září roku 2022 schválil Evropský parlament rezoluci, která odsuzuje čínskou vojenskou agresi vůči Tchaj-wanu a hlásá, že Peking za své provokativní chování musí nést následky. Obavy z případné vojenské invaze vyjádřilo i NATO, které rovněž upozorňuje na bezpečnostní riziko, které s sebou přináší vzrůstající čínský vliv v Evropě.

Jaký postoj by měla EU k Číně zaujmout? Jsou sankce EU efektivním nástrojem v případě porušování lidských práv čínskými představiteli? Jak lze řešit zmírnění obchodní a ekonomické závislosti Unie na Číně? Měla by se EU politicky aktivněji zapojovat v oblasti Jihočínského moře? Měla by případně zaujmout roli mediátora mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem? Jakou hrozbu mohou představovat čínské aktivity v evropském prostoru? Za jakých podmínek by mohlo dojít ke zlepšení vztahů na obou stranách? Je takové sblížení vůbec možné? Může situace vyeskalovat? S jakými důsledky by se země EU případně musely vypořádávat? A jaký doporučujete další postup Evropské unii, případně NATO?


Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit:

  • Stručná historie novodobé Číny.
  • Analýza ekonomických a obchodních vztahů EU a Číny, vyhodnocení současného stavu vzájemné závislosti – vzájemný obchod, klíčové segmenty průmyslu, spolupráce na řešení klimatické změny a další.
  • Analýza porušování lidských práv v Číně, zejména v oblasti Sin-ťiangu a Tibetu.
  • Vyhodnocení možných ekonomických a bezpečnostních rizik pro země EU plynoucích z případné eskalace vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem.
  • Možnosti vývoje vztahu zemí EU a Čínské lidové republiky – za jakých podmínek by mohlo dojít k vzájemnému sblížení, jaký postup by měla EU zvolit.
  • Doporučení pro EU a NATO.

5. Afghánistán

V srpnu 2021 došlo po téměř 20 letech ke stažení sil členských států NATO z Afghánistánu. Severoatlantická aliance operovala v zemi od roku 2001, kdy byl poprvé aktivován článek 5 Washingtonské smlouvy po teroristických útocích v New Yorku a Washingtonu, D.C. Aliance v Afghánistánu fungovala v rámci Operace trvalá svoboda, jejímž cílem bylo svržení režimu hnutí Tálibán a dopadení vůdce teroristické organizace Al-Káida Usámy bin Ládina, který stál za teroristickými útoky v USA. Mise v Afghánistánu se účastnila i Česká republika, která zde od roku 2005 nasadila svou první bojovou jednotku. Tato mise byla pro českou armádu klíčovou zkušeností, která přispěla k její profesionalizaci a modernizaci. I přes poměrně rychlé sesazení vlády Tálibánu a vložení značných prostředků do ustavení demokratického zřízení se spojencům nepodařilo udržet stabilitu země. Hnutí Tálibán se dařilo dlouhodobě vzdorovat, a to i díky členitému terénu, složitému etnickému uspořádání společnosti a chronickým problémům s korupcí, které podkopávaly stabilitu afghánské vlády.

S rostoucími náklady a častými útoky na jednotky NATO začaly mezi státy aliance sílit hlasy požadující stažení vojáků. Úsilí o ukončení účasti jednotek NATO v Afghánistánu započalo již za vlády amerického prezidenta Baracka Obamy. Samotné stažení vojsk se však událo až během vlády Joe Bidena. Bezprostředně po jejich odchodu došlo k rychlému kolapsu afghánské vlády a rychlému dobytí hlavního města Kábul, jehož rychlost překvapila i samotné spojenecké státy. Islámský emirát Afghánistán, jenž hnutí Tálibán po ovládnutí země ustavilo, si však nezískal mezinárodní uznání většiny zemí, a to i kvůli omezování lidských práv, kterým se hnutí nechvalně proslavilo již za své první vlády v letech 1996-2001.

Tálibán po převratu tvrdil, že nebude zasahovat do práv žen na vzdělávání, svobodný pohyb a další svobody. Tato tvrzení se ale ukázala jako lichá a Talibán systematicky vylučuje ženy z veřejného života a omezuje jejich práva a svobodu. Dívkám bylo odepřeno vzdělání po šestém ročníku, ženy nesmí zastávat pozice ve veřejných institucích a také byla opětovně zavedena povinnost mužského doprovodu na veřejnosti nebo povinnost zakrývat svůj obličej a vlasy na veřejnosti. Některé země sice navázaly s představiteli emirátu neformální kontakt, mezinárodně však nový afghánský režim zůstává izolován a jeho finanční zdroje uložené v zahraničí zůstávají zmražené. Příkladem snahy o navázání dialogu byla jednání v Norsku, jejímž hlavním předmětem byla humanitární pomoc, kterou vyžaduje až polovina obyvatel země.

Jaké faktory vedly k ukončení mise v Afghánistánu a proč se afghánská vláda udržela takto krátkou dobu? Jaký postoj by měla EU zaujmout vůči Tálibánu, tak aby byla zajištěna stabilita a bezpečnost regionu? Jak by se státy NATO a potažmo EU měly postavit k porušování lidských práv? Měl by režim Tálibánu jako doposud zůstat mezinárodně izolován? Za jakých podmínek by případně EU měla přistoupit k navázání formálních vztahů? Jaký předpokládáte vývoj nového afghánského režimu na poli mezinárodních vztahů? A jaký doporučujete další postup Evropské unii, případně NATO?


Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit:

  • Stručná historie konfliktu v Afghánistánu.
  • Analýza cílů, kterých měla mise NATO dosáhnout a pravděpodobných důvodů, proč jich nedosáhla.
  • Nastínění příčin rychlého ovládnutí země hnutím Tálibán po stažení jednotek NATO.
  • Analýza role Afghánistánu pro stabilitu regionu (role USA, Ruska, Číny, Pákistánu).
  • Možnost vývoje vztahů zemí EU a Islámského emirátu Afghánistán – jaký postup by měla zvolit a za jakých podmínek by mohla EU navázat vztahy.
  • Role mezinárodní humanitární pomoci a důležitost ochrany lidských práv (práva žen na vzdělání, svobodný pohyb a rozhodování o svém těle a další).
  • Doporučení pro EU, případně pro NATO.